Netradiční druhy ovoce
A je to tady! Jaro už nestojí za dveřmi, nebralo si servítky, rozkoplo dveře, a aniž by se zulo, valí se domem a míří rovnou na zahradu. A Vy, kteří zvažujete letos na svém pozemku vysadit něco ovocného, tak byste jej měli následovat, protože věřte, že právě nyní nadešel ten nejsprávnější čas.
Pro případ, že byste se tentokrát rozhodli při výsadbě trochu zaexperimentovat a vysadit něco netradičního, tak níže naleznete stručný popis pěti rostlin, jejichž pěstování v našich podmínkách považuji za velice zajímavé, ač přiznávám, že s nimi nemám tolik zkušeností, kolik bych chtěl. A to je také hlavním důvodem, proč zde naleznete jen omezené množství fotografií těchto rostlin.
Muďoul trojlaločný mezi bramborami a dozrávající plody muchovníku olšolistého.
Dozrávající plody asijské hrušně a zralé plody zimolezu modrého.
Muďoul trojlaločný (Asimina triloba)
Muďoul, pawpaw nebo také banán severu, těmito názvy bývá označován strom nebo stromokeř mající plody podobné mangu a to nejen svým tvarem, ale i chutí. Možná to bude znít trochu jako z pohádky, ale chuť tohoto severoamerického ovoce je nejčastěji přirovnávána ke kombinaci manga, banánu a ananasu. Sám bych si to takhle tvrdit nedovolil, toto ovoce jsem měl možnost ochutnat zatím jen jednou, ale pravda je, že mi to přišlo jako velice lahodná záležitost.
Muďoul trojlaločný, dosahující v dospělosti výšky 3 – 8 metrů, bude nejlépe prosperovat v hlubokých, výživných půdách s dostatkem vláhy. Půdní reakce může být lehce na obě strany od neutrálu, lehce kyselá (5,5 – 7 pH) bude možná lepší. Stanoviště vyžaduje slunné, nicméně zpočátku je dobré jej přistínit, protože je ze své domoviny zvyklý vyvíjet se v podrostu vyšších stromů.
O chuti a tvaru plodů jsem se už zmínil, pro úplnost ještě doplním, že mají vysoký obsah vitamínů, velkou výživovou hodnotu a jejich váha se pohybuje do 400 g. Drobnou komplikací při jejich konzumaci je to, že obsahují semena (asi 2 - 3 cm velká), která jsou jedovatá. Jejich spolknutí nevadí, pokud je nerozkoušete. Plody nejranějších odrůd mohou dozrávat již koncem srpna, nejvíce odrůd však dozrává v září až říjnu.
V současné době je již na českém trhu k dostání relativně velké množství odrůd, ze kterých si můžete vybrat rostlinu nejvhodnější do vašich konkrétních podmínek. Většina míst v ČR by měla být pro pěstování muďoulu vhodná, jejich mrazuvzdornost se pohybuje (dle odrůdy) od -20ti do -30ti stupňů. Naprostá většina odrůd je cizosprašných, tzn. aby Vám plodily, potřebujete alespoň dvě rostliny dvou odlišných odrůd, které bude dobré zasadit relativně blízko u sebe, doporučuje se 2 až 4 metry.
Tomel viržinský (Diospyros virginiana)
Možná jste si na podzim všimli, že na pultech obchodů se zeleninou a ovocem jsou k dostání exoticky vyhlížející oranžové plody rozměrů velkého jablka označené názvem „kaki“, „churma“ nebo „persimon“. Toto ovoce, jež chutí trochu připomíná meruňky, je plodem tomelu asijského a stejně jako tomel asijský, má i jeho americký kolega, tomel viržinský, jedlé plody.
Ty jsou tvarem i barvou podobné tomelu asijskému, jsou však o něco menší, nicméně prý chuťově také velice zajímavé, možná i zajímavější. Píši „prý“, sám jsem totiž plody tomelu amerického pouze viděl, nikoli chutnal, a i kdybych i chutnal, tak to, že něco chutná mně, ještě samozřejmě neznamená, že to bude chutnat i Vám. Co se týče velikosti plodů, tak největší dosahují v průměru asi 6 cm a jejich hmotnost se pohybuje do 80 g.
Velkou výhodou tomelu viržinského je jeho vysoká mrazuvzdornost (až -30 stupňů) oproti jeho asijskému příbuznému, který zvládá „pouhých“ - 18 stupňů, což by v podmínkách naší české kotliny (obzvláště bude-li to kotlina mrazová) nemuselo být dostačující.
Co se týče dalších pěstebních nároku tomelu amerického, tak nejlépe by se mu mělo dařit v půdě vzdušné, hluboké, bohaté na živiny a vláhu, s lehce kyselým nebo neutrálním pH. Americký tomel sice zvládá i polostín, ale určitě bude dobré jej umístit na slunné a hlavně chráněné stanoviště.
Doba sklizně se (stejně jako u všech druhů ovoce) liší dle odrůdy a je samozřejmě ovlivněna celou řadou dalších faktorů, ale nejrannější plody tomelu amerického můžete údajně sklízet již v září. Naprostá většina viržinských tomelů však bude dozrávat později, s tím, že je vhodné (kvůli lepší chuti) nechat plody přemrznout. Co se týče opylování, tak některé odrůdy jsou samosprašné, jiné cizosprašné a některé bezsemenné (není-li v blízkosti opylovač).
Habitem je tomel podobný někdy keři, někdy stromu, někdy stromu s převislými větvemi. Jestli Vás v duchu napadá otázka, kolik se americký tomel dorůstá, tak odpovědí jsem našel více a kdybych je měl zprůměrovat, tak se vejdem do deseti metrů (v našich podmínkách). Ano, zřejmě to nebude v dospělosti úplný drobeček, tak na to prosím při výsadbě mysleme. Záměrně píši „mysleme“, protože jak se znám, tak jeden kousek tomelu budu chtít na svůj pozemek taky vecpat.
A moje doporučení na závěr: vzhledem k tomu, že oranžové plody tomelu amerického mohou zůstávat na stromě i po opadu listů, bude určitě dobré zvážit jeho umístění tam, kde vynikne jako solitérní rostlina, aby kromě Vašeho jazyku lahodil také Vašemu oku.
Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia)
Z celé řady druhů muchovníků, kterých existuje asi kolem 20ti, jsem si velice oblíbil muchovník olšolistý, jehož plody (malvice) jsou nejenom jedlé a velice chutné, ale také obsahují léčivé látky. Tento dlouhověký keř nebo stromokeř může údajně dorůstat až 5ti metrů.
Muchovník pocházející ze Severní Ameriky, snáší mrazy až mínus 40 stupňů a na pěstování je velmi nenáročný. Dobře snáší polostín (ve kterém i bohatě plodí), roste na takřka všech typech půd od jílovitých až po písčité, od mírně kyselých po mírně zásadité. Co se týče vlhkosti, tak tato rostlina uvítá půdu spíše suchou než přemokřenou, jinak jsou to velice odolné rostliny, které netrpí žádnými zásadními chorobami a jsou samosprašné, tzn. bude Vám plodit i jedna rostlina.
Plodem muchovníku jsou malvice s barvou od tmavě červené po tmavě fialovou, 5 – 15 mm velké, rostoucí v trsech po 6ti až 15ti bobulích, které dozrávají (jednotně, jindy nejednotně - dle odrůdy) od června do července. Plod je tvarem podobný borůvce, chutí však nikoliv. Ta je sladká, lahodná, pro mě těžko k něčemu přirovnatelná – největší podobnost bych viděl asi ve švestkovém kompotu, který jsem dostával na základní škole. Pokud jste tedy chodili v Brně Žabinách na ZŠ nám. Svornosti 7, tak určitě víte přesně, co tím myslím.
Jádra zralých plodů mají chuť po mandlích. Tuto chuť zřejmě vyvolává kyanogenní glykosid prunasin, což je látka sice jedovatá, nicméně není v těchto plodech obsažena ve velkém množství (5 – 19 mg/kg). Aby konzumace těchto plodů představovala pro člověka nějaké riziko, tak by jich údajně musel naráz sníst více jak 2 kg. Budete-li tedy pozorovat u sebe tendenci konzumovat tyto lahodné plody v „množství větším než malém“, buďte prosím opatrní, abyste si touto léčivkou nepřivodili smrt.
Bylo by určitě velkou chybou, nezmínit se o tom, že Muchovník může být velice dekorativní záležitost: na jaře Vás okouzlí svými bílými květy, v létě fialovými plody a na podzim na něm zazáří jeho listí, které se zbarvuje od žluté, přes oranžovou až do červené – no prostě, wow!
Asijská hrušeň (Pyrus pyrifolia)
Toto ovoce pocházející z Asie, se dnes již celkem běžně dá sehnat v obchodech pod názvem Nashi, což by údajně v japonštině mělo znamenat hrušeň (japonsky neumím, ale věřím tomu). Čemu ještě věřím, je chuť tohoto ovoce, která bývá označována jako skořicově ananasová. A musím říci „ano“, u některých odrůd (např. Chojuro) je v plné zralosti něco takového cítit.
Co se týče pěstování, tak mrazuvzdornost bývá uváděna v rozmezí teplot od -23 do -34 stupňů. Půdy jsou vhodné hluboké, hlinité, s pH od 6 do 7, mohou být i sušší. V Číně a na Tchaj-wanu, kde se mj. asijské hrušně pěstují, se úhrn ročních srážek pohybuje od méně než 250 do 800 mm/rok, pro představu úhrn ročních srážek např. pro Brno činní asi 550 mm za rok. A teď jedna velice dobrá zpráva: výška tohoto stromu (někdy s převislým tvarem koruny) se pohybuje od 2,5 do 4,5 metrů, což z tohoto ovoce činní ideálního kandidáta do malých zahrad.
O trochu horší zpráva je ta, že jelikož je většina odrůd asijských hrušní cizosprašných, budete potřebovat tyto kandidáty dva a nebo na jednoho kandidáta naroubovat větev z druhého (geneticky odlišného) kandidáta. Opylení některých odrůd (např. 20th Century) však může údajně zajistit také naše hrušeň obecná (pyrus communis).
Mohu říci, že minulý rok jsem sklidil plody z odrůdy Chojuro, v jejíž blízkosti (cca 50 metrů, ale s největší pravděpodobností i více) žádná asijská hrušeň nekvetla. Vzhledem k množství plodů, které na ní byly, si myslím, že jsem opylení zajistil já, tím, že jsem na ni štětečkem přenesl pyl hrušně obecné. Samozřejmě uznávám, že opylení mohl zajistit i někdo jiný než já, třeba nějaká nezbedná včela či čmelák, přilétnu vší zdaleka.
Barva květů asijské hrušně je bílá, květy rostou v trsech zpravidla po 5 – 7 květech (chocholičnaté květenství) a to na krátkých postranních výhonech vznikajících na dvouletém nebo starším dřevě. Tvar plodů je dvojí, většina odrůd vytváří kulovité plody podobné jablkům, jiné jsou tvarově podobné plodům hrušně obecné. Barva plodů je závislá na odrůdě a pohybuje se od různých odstínů zelené přes červenou až po zlatavě hnědou a hnědou. Průměrná váha plodů je 100 až 200 g, v plné zralosti jsou pevné, šťavnaté a nemoučnatí.
V podmínkách ČR dozrávají plody od druhé poloviny srpna a jejich skladovatelnost v běžných podmínkách je 2 až 3 měsíce (v řízených podmínkách i déle). Navzdory tomu, že asijská hrušeň v hlavních oblastech svého pěstování trpí výskytem některých chorob a škůdců, tak v podmínkách ČR roste relativně zdravě, což určitě ocení všichni bio pěstitelé.
Zimolez modrý (Lonicera caerulea)
Jestliže máte dojem, že všechny předcházející rostliny jsou pro Vaši zahradu příliš velké, tak by snad mohla přijít Vaše chvíle nyní. Zimolez modrý, známý také pod názvem kamčatská borůvka, je keř, dorůstající se 1 až 2 metry. S borůvkou má, kromě komerčního názvu, společné také namodralé plody, které svou chutí borůvku trochu připomínají, zpravidla jsou však kyselejší.
Když už jsem se zmínil o kyselosti, tak bude dobré uvést, že na rozdíl od borůvky kanadské, kyselou zeminu nevyžaduje, avšak dokáže ji snést, stejně jako půdu neutrální i zásaditou. Na půdní podmínky je zimolez skutečně nenáročný, protože snáší půdy písčité, hlinité i jílovité, problém pro něj nejsou dokonce ani půdy chudé na živiny. Co však kamčatská borůvka ráda nemá, jsou půdy suché, na kterých se významně snižují její roční přírůstky a tím pádem také násada plodů v dalším roce.
Stanoviště ocení zimolez slunné, ale zvládne také polostín. Jeho mrazuvzdornost se pohybuje až do -45 stupňů, přičemž mrazuvzdornost jeho květů se pohybuje okolo -7 stupňů, takže jej lze úspěšně pěstovat i ve vyšších polohách.
Modrofialové plody zimolezu vážící v průměru okolo jednoho gramu mají kulatý, podlouhlý, někdy válcovitý tvar (dle odrůdy). Dozrávají od konce května do začátku července a patří skutečně k tomu nejrannějšímu ovoci, které lze na našich zahradách sklidit. Navíc je toto ovoce celkem bohaté na vitamíny, což po dlouhé zimě Vaše tělo určitě ocení.
Zimolez modrý je opylován čmeláky a je cizosprašný, takže pro tvorbu plodů je nutné zasadit vždy minimálně dvě rostliny různých odrůd kvetoucích nejlépe ve stejnou dobu. Udává se, že v ideálních podmínkách, se množství plodů sklizených z jedné dospělé rostliny, může pohybovat až kolem 3 kg. Upřímně řečeno, já bych byl rád i za třetinu.
A moje poslední rada: vzhledem k tomu, že zimolez je ze své domoviny zvyklý na krátké vegetační období a v našich podmínkách má odpolozeno velice brzy, lze jej dobře pěstovat také na místech, kam letní slunce už tolik nezasáhne např. pod stromy, které díky ne příliš hustému olistění z jara propouští relativně velké množství světla.
Na závěr bych Vám rád popřál hodně pěstitelských úspěchů a určitě bych se přimlouval za to, abyste výše uvedené rostliny kupovali spíše u pěstitelů, kteří s nimi mají dlouhodobé zkušenosti a na jejich pěstování se specializují. Přeji Vám krásné jaro.
Zdroj:
Jaroslav Svoboda, Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku. Praha, Smart Press 2009
https://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/nashi.pdf