Desatero řezu ovocných stromů
Vážení přátelé, jelikož jsem byl už vícekrát tázán, jak správně ostříhat ovocné stromy, rozhodl jsem se sepsat v deseti bodech jakési stručné doporučení, jak, kdy a taky proč stromy řezat. Předem upozorňuji, že se jedná o popis způsobu řezu stromů, ke kterému jsem se propracoval na základě porovnávání toho, co jsem načetl, s tím, co jsem na zahradách viděl a nečiním si tedy nárok na to hlásat nějaké oficiální pravdy v této oblasti.
Na úvod by bylo dobré určitě ještě říct, proč se vlastně řez ovocných stromů provádí. Obecně se tedy má za to, že hlavním smyslem řezu ovocných stromů je zvýšení plodnosti, kdy se prostřednictvím odstraňování neproduktivních větví, přesměrovává energie stromu do větví, u nichž se předpokládá, že ovoce ponesou. Jak ale pochopíte dále, řez ovocných stromů může mít cíle jiné. Takže pojďme na to, mé doporučení číslo jedna zní:
1. Řežte co nejméně.
Ne, nedělám si z Vás legraci, každý řez (i ten sebelépe provedený) strom oslabuje, proto se snažte stromy řezat co nejméně. V některých případech však k řezu přistoupit musíte nebo prostě chcete (větve zahušťují vnitřek stromu, což znemožňuje sklízení plodů, větve začínají vrůstat do sebe, zasahují na jiný pozemek, některé části stromu jsou nemocné a hrozí jejich ulomení, strom je dle Vašeho mínění příliš velký a chcete jej zmenšit.
Myslete na to, že čím vice strom budete řezat, tím kratší dobu bude zřejmě žít, protože s největší pravděpodobností se ne všechny rány zcela zacelí a stanou se tak vstupní branou pro nejrůznější (zpravidla houbové) choroby.
2. Postupujte vědomě a systematicky
Než začnete řezat, uvědomte si, čeho vlastně chcete řezem docílit, to vám pak také prozradí hodně o tom, jak řez provést. Řezat stromy, protože to dělá soused, není moc dobrý důvod.
Před provedením řezu si nejprve strom dobře prohlédněte: „načtěte“, jak roste, zkontrolujte jeho zdravotní stav (nemocné větve, příp. narušený kmen) - to je obzvláště důležité u větších stromů a podívejte se, zda-li se strom někam naklání (je dobré jej obejít z více stran). Máte-li za to, že statika stromu a jednotlivých větví jsou vpořádku a při práci Vám tedy nehrozí žádné nebezpečí, můžete začít s řezem. Jako první odřežte nemocné větve, pak větve, které překáží (např. při průchodu po cestě vedoucí kolem stromu), teprve pak začněte prořezávat zbytek koruny.
3. Udržujte korunu stromu vyváženou a prosvětlenou
Řezem byste se vždy měli snažit udržovat stejné hmotnostní rozložení dřevní hmoty v koruně, aby se strom neměl tendenci naklánět na jednu stranu nebo nedocházelo k nevyváženému zatížení větví, které by pak mohly mít tendenci prasknout. To hrozí obzvláště v době dozrávání plodů.
Speciální kapitolou je řez stromů s narušeným kmenem nebo větvemi. Věřte mi, že to neříkám rád, ale pokud je strom větší a nejste si jeho statikou zcela jisti, bude lepší zvážit jeho úplné odstranění. Tududum tum… :-(
Tahle větev přes půl tuny určitě měla. Pár minut před tím než jsem tohle nafotil, můj bratr stál pod stromem a trhal meruňky - klikař!
Udržovat korunu prosvětlenou znamená, že se budete snažit vystříhat větve, které se kříží, nebo které jsou příliš blízko u sebe, abyste zajistili lepší oslunění větví, na kterých porostou plody.
4. Udržujte přirozený tvar koruny stromu
Příroda to má zmáknutý nejlíp, tak to od ní akorát okopírujte. Pokud nevíte, co máte kopírovat, tak si to jděte „načíst“ do přírody, najděte si nějakou planou nebo neřezanou vzrostlejší jabloň (nebo to, co zrovna řežete) a chvíli ji pozorujte :-) . Řez u zdravého stromu, který má kolem sebe dostatek místa byste neměli na první pohled ani zaznamenat.
Jestliže se ptáte o kolik a jaké větve zakracovat, tak univerzální odpověď na tuto otázku neexistuje. Délku a způsob řezu musíte vždy přizpůsobit druhu (někdy i odrůdě) ovocného stromu, klimatickým podmínkám, zdravotnímu stavu a cíli, kterého chcete řezem dosáhnout. Obecné doporučení například pro řez jabloní, kterým chcete podpořit plodnost je: větve jdoucí nahoru, zkracovat o dvě třetiny, větve jdoucí vodorovně o jednu (na těch by mělo být nejvíce plodů).
Moje doporučení v této oblasti zní: řiďte se citem, pokud to dobře nevypadá, tak to dobré určitě není. Hodně bych asi pracoval s principem zlatého řezu, který lze nalézt nejen v umění, ale také v přírodě.
5. Nepoškozujte kůru v okolí rány
Výše uvedeného docílíte používáním kvalitního a hlavně ostrého nářadí. Avšak i při používání nejkvalitnějšího nářadí se občas stane, že část kůry je spíše než odstřižena nebo odříznuta, nástrojem odtržena. Takové rány je pak dobré vždy ještě „začistit“ nožem.
Pokud odřezáváte těžší větve, je dobré je odříznout natřikrát. Větev, kterou chcete odstranit nejprve nařízněte ze spodu (cca do ¼ průměru větve) a to asi 15 cm od místa, kde povede finální řez. Smyslem naříznutí je zabránit natržení kůry té částí větve, která má na stromě zůstat. Druhý řez, kterým většinu větve zcela odstraníte, veďte ze shora, ještě asi o centimetr dále od místa finálního řezu. No a poslední by měl být řez do finální podoby.
Kde přesně finální řez vést je asi otázka. Dosti často lze v odborné literatuře narazit na pojem „řez na větevní kroužek“ (na fotografii dole naznačeno modře), který se provádí kolmo na odstraňovanou větev tak, aby zůstal zachován korní hřebínek, což je podélná „vypouklina“ v místě napojení vedlejší větve na hlavní (na fotce dole zakroužkováno žlutě).
Smyslem řezu na větevní kroužek je, aby byla plocha řezu pokud možno co nejmenší. Avšak v některých případech (jako je tomu na fotografii dole) by na spodní straně odřezávané větve vznikl (na můj vkus) příliš velký pahýl, proto v tomto případě doporučuji vést řez mírně ze šikma a přiblížit jej tak víc k línii hlavní větve (resp. ke kornímu hřebínku). Zkuste se podívat na obrázek níže, snad Vám bude patrnější, co tím myslím.
Schéma řezu těžkých větví (řez natřikrát): červeně je zakroužkovaná těžká větev, kterou chceme odstranit. Pod číslem jedna je naříznutí se spodu, pod číslem dva je řez, kterým odstraníme naprostou většinu větve a číslo tři je řez finální.
6. Dělejte hladké rány těsně za větví, pupenem nebo listem, ktery na stromě zůstává.
Hladký řez je důležitý hlavně proto, že se na něm tolik nezachytávají nečistoty (resp. spory houbových nemocí) a z tohoto důvodu je také důležité dělat řez vždy alespoň mírně zešikma (tzn. ne vodorovně), aby z něj dobře stékala voda. Čistého řezu docílíte nejsnáze kvalitním a ostrým nářadím, proto Vám doporučuji trochu do něj zainvestovat a to nejen kvůli hladšímu řezu, ale taky proto, že se při práci méně nadřete.
Jsou lidé, kteří doporučují očišťovat před použitím nářadí lihem (nejlépe více jak 70ti procentním, který lze koupit například v lékárně). Osobně si myslím, že je to dobé jednou za čas udělat, ale určitě bych to nepřeháněl, protože už při prvním použití se zuby pily zaříznou do vnější kůry, která může být plná spor hub a jak řežete hlouběji do dřeva, tak je s největší pravděpodobností do rány zanesete. Pokud chcete být super důkladní, možná by bylo rozumnější mít dvě pilky a jednu z nich vyloženě používat na odřezání nemocných větví a druhou používat pouze na větve zdravé.
Řez dělejte v místě těsně nad pupenem (případně listem) nebo těsně za větví, která je živá, tzn. má na sobě ještě nějaký živý list (v době vegetace) nebo živý pupen (v době vegetačního klidu). Živou větev vždy poznáte podle toho, že když do ní trochu rýpnete nehtem nebo nějakým předmětem (nejlépe ostrým, čistým a hladkým), objevíte těsně pod kůrou tenkou zelenou vrstvu – feloderm (použitelné pouze na v místech s tenkou kůrou). Výše uvedeným se tak, vyhnete dělání pahýlů, které se málo kdy zacelí a často se tak stávají místem, kudy mohou do stromu vcházet nemoci. Takže pahýly nebrat! …ani nedělat!
Takhle tedy určitě ne. A pahýl je na světě :-(
Mnohem lepší. Ránu nezapomenout zatřít :-)
7. Zatírejte rány
Zatřít či nezatřít? …to je oč tu běží. Slyšel jsem názor, že právě zatíráním zvyšujete pravděpodobnost zanesení nemocí do ran (vlivem nečistého nářadí apod). Údajně by pak mělo být lepší rány pouze zakrývat, aby na ně nepršelo. Jak toho však jednoduše docílit, to nevím, proto zatím doporučuji zatírat rány sadařským balzámem.
8. Řez dělejte těsně před nebo v době vegetace
Co se týče doby, kdy se má řez ovocných dřevin provádět, tak obecně se má za to, že jádroviny (jablka, hrušky) se řežou v době vegetačního klidu (od zimy až do začátku jara), zatím co peckoviny (meruňky, švestky, třešně…) v době vegetace (od jara do konce srpna). Zdůvodnění termínu řezu u peckovin je takové, že v době vegetace se rány rychleji zacelují, což je u peckovin důležité, protože snáze chytají houbové choroby (obzvláště moniliózu). Vše je zde (možná jen zdánlivě) jasné a já nemám dalších otázek.
Co mi však vrtá hlavou je to, proč se tedy jabloně také neřežou v době vegetace, když stejně jako peckoviny trpí houbovými chorobami? Ač má snaha byla převeliká, tak jsem našel akorát řadu polovičatých vysvětlení, které moji zvědavost příliš neuspokojují. Znáte-li snad někdo odpověď na tuto otázku, pošlete mi ji prosím na můj email, budu rád - děkuji. Zatím mám za to, že obecné doporučení pro řez jádrovin v době vegetačního klidu vychází z jakési „humánní“ představy, že řez v době, kdy strom spí, je k němu šetrnější, protože necítí tolik. Pokud je tedy vysvětlení skutečně takové, tak se raději přikláním k variantě, která je pro strom „bolestivější“, nicméně z pohledu prevence napadení houbovými chorobami asi výhodnější, tzn. řezat v době vegetace.
Co si myslím, že by bylo ještě dobré v souvislosti s dobou řezu zmínit, je to, že řezem v začátku vegetačního období podpoříte zejména tvorbu větví. Proto, je-li cílem řezu spíše tvorba ovoce, tak je dobré jej o něco odložit. U jádrovin, jejichž plody se sklízí až na podzim, se pak bude řez provádět během dubna až květena a u peckovin a jádrovin plodících během léta, na dobu těsně po sklizení plodů, nejpozději však na konci srpna, začátku září.
Pro mnohé z Vás je to možná samozřejmost, ale pro úplnost zde ještě uvedu, že hranice mezi dobou vegetačního klidu a vegetace není přesně dána kalendářem, ale počasím a vůbec klimatickými podmínkami na daném místě.
A na závěr tohoto bodu uvedu poznámku pro všechny fandy zahradničení podle lunárních cyklů: v době ubývajícího měsíce se rány lépe zacelují a konkrétně pro ovocné stromy jsou k řezu nejvhodnější dny plodů, tzn. Lev, Střelec, Skopec.
9. Zjistěte si, na kterých větvích strom plodí
Chcete-li řezem docílit pokud možno co největší úrody, bude určitě dobré, si před jeho provedením zjistit, na kterých větvích strom plodí (u broskví jsou to například jednoleté větve, tzn. větve, které vyrostly v loňském roce). Ty byste během řezu měli odstraňovat nebo zakracovat co nejméně. Jinak obecně platí pravidlo, že strom plodí převážně na větvích rostoucích vodorovně.
10. Pracujte s láskou
A poslední moje doporučení (možná asi to nejdůležitější): ať už se svými stromy budete dělat cokoliv, dělejte to s láskou :-). Nevím jak, ale zdá se mi, že stromy (a rostliny obecně) nás nějak vnímají a mnohem lépe prosperují, když k nim máte dobrý vztah a věnujete jim pozornost. Věděli jste například, že bylo experimentálně prokázáno, že stromům, kterým byl pouštěn záznam ptačího, zpěvu rodily více? :-)
Ač jsem se snažil, tak více se mi problematiku řezu jádrovin a peckovin ořezat nepovedlo :-) . Pokud snad máte k mým doporučením nějaké inspirativní poznámky, budu rád, když mi je pošlete na můj email. A na úplný konec bych rád vyjádřil své přání: nechť výše uvedená doporučení jsou ku prospěchu nejen Vám, ale také stromům, o které budete pečovat – staniž se!